Kámasútra

Vátsjájana své dílo, určené pro dvořany a bohaté měšťany, vytvořil na základě starších, dnes již nedochovaných erotických příruček tzv. kámašáster (všechny purušárthy (dharma, artha, káma, mókša) mají své šástry), které v díle také cituje (v Indii je erotika považována za jednu z uznávaných vědních disciplín). Mělo sloužit jako vážné uvedení do milostného života, čemuž odpovídá jeho suchý až pedantský styl. Pojetí životních cílů v díle má pak mnoho společného s Arthašástrou. Staví na rozdílu mezi láskou a manželstvím. Účelem manželství je především splození potomků, zatímco účelem lásky je dosažení plného psychického a fyzického uspokojení, což je jedna ze základních potřeb člověka.

Dílo se stalo základním pilířem erotické literatury a je dodnes považováno za důležité pro opravdové poznání sexuálního potěšení. Bylo hojně komentováno, a protože se dochovalo v dosti pokažených rukopisech, opírají se moderní překlady často o tyto komentáře. Také bylo často napodobováno, takže všechny pozdější kámašástry jsou pouze napodobeninami Kámasútry. Patří mezi ně zejména Ratirahasja (Tajemství rozkoše) od Kukkóky (asi 13. století) a především Anangaranga (Herna boha lásky), jejímž autorem je Kaljánamalla (16. století).

zdroj: wikipedia.org